Redakce MF Dnes mne oslovila s několika otázkami do své ankety. Tady je moje odpověď na první z nich.
Mnohé firmy (nejen) z regionu se potýkají s akutním nedostatkem pracovních sil? Jak chcete tento problém řešit?
Náš sociální systém je nastaven tak, že kdo nechce pracovat, ten nemusí. V některých komunitách je za normu považováno pravidelné čekání na pošťáka, který přináší sociální dávky. Kdo chodí do práce, toho ostatní vidí jako podivína. Osobně jsem tento přístup pozoroval jako náměstek přerovského primátora při svých setkáních se žáky základních škol v Přerově. Na otázku, o jakém povolání uvažují, jsem nejednou dostal odpověď, že chtějí být „na pracáku“. Kdyby to slyšeli zástupci zaměstnavatelů, asi by se divili.
Je třeba si uvědomit, že práce není jen způsobem obživy, ale také příspěvkem na služby poskytované státem. I lidé na podpoře jezdí po silnicích postavených za peníze státu či kraje, cestují městskou dopravou dotovanou radnicí, chodí k lékaři hrazenému z veřejného zdravotního pojištění a jeho děti chodí do školy taktéž financované z veřejných zdrojů. Nezaměstnanost, především dlouhodobá nezaměstnanost občanů, kteří pracovat nechtějí, dopadá na nás všechny.
Stejné je to v případě zaměstnavatelů. Nejde o to, že by u nás nebyl dostatek práceschopných lidí. Náš současný sociální systém bohužel neumí správně rozlišit občany, kteří z objektivních důvodů nemohou chodit do práce, od lenochů. Je třeba tento systém změnit, aby si tu druzí začali konečně hledat práci.
